1) Co je věda; co je vědecká metoda; vývoj a zákonitosti vědeckého zkoumání; klasifikace vědních disciplín; hudební věda a její místo v systému věd; základní muzikologická literatura: slovníky a encyklopedie, pramenné soupisy a tematické katalogy, bibliografie, kritické edice

2) Historická metoda: prameny a kritika pramenů; vydávání hudebních pramenů

3) Jednotlivé disciplíny hudební vědy, jejich vývoj a základní literatura: hudební historiografie, hudební  akustika, hudební psychologie, hudební teorie, hudební estetika, hudební sociologie, etnomuzikologie a hudební folkloristika

4) Hudební věda v českých zemích: vývoj, osobnosti, základní literatura

Základní literatura:
Adler G.: Umfang, Methode und Ziel der Musikwissenschaft, in: Vierteljahrsschrift für Musikwissenschaft I, 1885

Adler G.: Methode der Musikgeschichte,
Leipzig 1919

Adler G.: Der Stil in der Musik, 2Leipzig 1929
Elschek O.: Hudobná veda súčasnosti I.,
Bratislava 1984

Dahlhaus C. - Eggebrecht H. H.: Was ist Musik? (= Taschenbücher zur Musikwissenschaft Bd. 100), Wilhelmshaven 1985

Kerman J.: Contemplating Music, Cambridge University Press 1985

Michels U.: Encyklopedický slovník hudby,
Praha 2000

 Přehled dějin hudby

Čtyřsemestrová přednáška podávající ucelený pohled na hlavní etapy dějin evropské hudby z hlediska vývoje hudebního myšlení a hudebních stylů, kompozičních technik a hudebních druhů a forem. Výuka je realizována v prvním a druhém roce studia a rozvržena tak, že jeden semestr je věnován hudbě evropského středověku a renesance (do roku 1600), jeden semestr hudbě období baroka a klasicismu (1600-1800), jeden semestr hudbě 19. století a jeden semestr hudbě 20. století.

Základní literatura:

Kouba J.: ABC hudebních slohů.

Od raného středověku v W. A. Mozartovi, 2
Praha 1988

Kolektiv autorů: Hudba v českých dějinách, 2
Praha 1989

Crocker R. L.: A History of Musical Style, 2
New York 1986

Wörner K. H.: Geschichte der Musik, 8
Göttingen 1993

Michels U.: Encyklopedický atlas hudby
Praha 2000

Nauka o harmonii

Dvousemestrová přednáška a cvičení realizované v prvním roce studia zprostředkovávají teoretické a praktické ovládnutí vyjadřovacích prostředků klasické a romantické harmonie, stejně tak jako orientaci v základních postupech harmonického myšlení skladatelů 20. století, včetně příslušné odborné terminologie.

Základní literatura:

Hůla Z.: Nauka o harmonii
Praha 1956

Janeček K.: Harmonie rozborem
Praha 1964

Kohoutek C.: Novodobé skladebné směry v hudbě
Praha 1965

Janeček K.: Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie, Praha 1973

de la Motte D.: Harmonielehre, 3
Leipzig 1981

Nauka o hudebních formách

Dvousemestrová přednáška a cvičení realizované v prvním roce studia podávají přehled o typologii a vnitřních zákonitostech hudebních forem, základní přehled o historickém vývoji hudebního tvarování a rozvíjí schopnost praktické identifikace různých hudebně formových útvarů.

Základní literatura:

Janeček K.: Hudební formy
Praha 1955

Jirák K. B.: Nauka o hudebních formách,
Praha 1985

Zenkl L.: ABC hudebních forem,
Praha 1984

Ratz E.: Einführung in die musikalische Formenlehre, 3
Wien 1973

Analýza hudebních skladeb

Dvousemestrový kurz má za cíl rozvinout a prohloubit schopnost orientace v hudbě různých skladatelských směrů, škol a stavebných principů hudby 18. - 20. století, včetně důkladného osvojení a náležitého aplikování příslušné hudebně teoretické terminologie. Pro písemné zpracování si studující zvolí po dohodě s vyučujícím jedno konkrétní dílo (event. jednu část z rozsáhlejšího díla) uvedeného období, při jehož analýze využijí získané teoretické poznatky a terminologický aparát.

Základní literatura:

viz též Nauka o harmonii a Nauka o hudebních formách

Lébl V. (ed.): Nové cesty hudby, sv. 1-2,
Praha 1964 a 1970

Kohoutek C.: Novodobé skladebné směry v hudbě,
Praha 1965

Dibelius U.: Moderne Musik I (1945-1965) - II
(1965-1985), 2
München - Mainz 1984, 1988 

Griffiths P.: Encyclopaedia of 20th-
Century Music, London, Thames & Hudson 1986

Lester J.: Analytic Approaches to Twentieth-
Century Music, New York-London 1989

Základy pomocných věd historických

Práce s hudebními prameny

Dvousemestrální cvičení zaměřené především na praktické seznámení s hlavními typy hudebních a částečně i souvisejících nehudebních pramenů od středověku až po současnost s těžištěm na domácím (bohemikálním) materiálu. Současně jsou posluchači seznamováni i s hlavními bibliografickými příručkami a dalšími základními pomůckami pro jednotlivá období a typy pramenů. Součástí kursu je také praktická průprava v zásadách popisu hudebního pramene - její výstupy tvoří součást atestace. Výuka se odehrává zčásti v prostorách ÚHV FF UK a zčásti formou exkurzí v různých pražských institucích s významnými hudebními sbírkami či informačními zdroji o hudbě (ČMH, NK ad.).

Historická část

Výuka v této části studijního programu je realizována zpravidla formou jedno- až dvousemestrálních speciálních přednášek a cvičení, zakončených kolokvii. U zkoušky je pak požadován ucelený přehled o hudební kultuře příslušného historického období na základě odpřednášené látky a samostatného studia odborné literatury. 

Ve výkladu všech historických obdobích je věnována pozornost otázkám periodizace (ve vztahu k periodizaci obecných dějin a dějin umění a kultury vůbec), jakož i materiální a duchovní kultury příslušného období (opět ve vztazích k teorii a dějinám umění a kultury).
Hudební kultura daného historického období je vyložena z hlediska geneze a specifického stylového charakteru epochy, vývoje hudebních technik, žánrů a forem, teorie a estetiky tvorby, pozornost je věnována čelným osobnostem a jejich hlavním dílům, sociologii hudebního života, a to v měřítku celoevropském (euroamerickém).

Studijní literatura pro všechna historická období:

The New Oxford History of Music
London 1986nn.

Handwörterbuch der musikalischen Terminologie,
Wiesbaden (Stuttgart) 1965nn.

Musikgeschichte in Bildern,
Leipzig 1972nn.

Neues Handbuch der Musikwissenschaft,
Laaber 1980nn.

Hudba v českých dějinách (V. Lébl a kol.)
Praha 1983, 1989

Slovník české hudební kultury (ed. J. Fukač a J.Vysloužil), Praha 1997

Michels U.: Encyklopedický atlas hudby, české doplněné vydání Praha 2000

Dějiny hudby I. (do roku ca 1400)

V podstatě jde o hudební kulturu (pozdní) antiky a středověku. Hlavní otázky: tónový systém a jeho proměny v jednohlasém zpěvu, který zde převažuje. Látka má zde stěžejní kapitoly (které lze včlenit do sociologického rámce: církevní zpěv, duchovní hudba, světská hudba): tzv.gregoriánský chorál a jeho deriváty (duchovní hry, tropy, mladší poetická tvorba - hymny, sekvence, rým.officia, písně), světská epika a lyrika, geneze a vývoj vícehlasu (rané organum, období Notre Dame, ars antiqua, ars nova, italské Trecento, ars subtilior) v západní a střední Evropě.

Základní literatura:

R. H. Hoppin: Medieval Music,
New York 1978

P. Gülke: Mönche, Bürger, Minnesänger,
Leipzig 1980

D. Hiley: Western Plainchant,
Oxford 1993

Další speciální literatura je vypisována
při zahájení přednášek a kurzů.

Dějiny hudby II. (15.-16.století)

Jinými slovy: hudební kultura renesance. Proměny hudebního materiálu (ladění, “harmonie”, kontrapunkt) a forem polyfonie, jež se stává (vedle tradičních útvarů jednohlasých) převládajícím hudebním projevem , hodným teoretické reflexe a tvůrčího zájmu. Geneze renesanční polyfonie (Anglie, kontinent) a její rozšíření v 15.století, diference regionální a typové (specifické formy vokální, vokálně-instrumentální a instrumentální) v 16.století. Nová estetika a zvýšená úloha individuální tvorby. “Manýristické” vyznění epochy.

Základní literatura:

H. Besseler: Bourdon und Fauxbourdon,
Leipzig 1950, 1974

G. Reese: Music in the Renaissance,
New York 1959

W. Elders: Studien zur Symbolik in der Musik der alten Niederländer, Bilthoven 1968

R. Strohm, The Rise of European Music 1380-1500, Cambridge University Press 1993

Další speciální literatura je vypisována
při zahájení přednášek a kurzů.

Dějiny hudby III. (17. - 18. století)

Jinými slovy: hudba období baroku a klasicismu. Proměna hudebního stylu kolem r. 1600: vznik doprovázené monodie a její další vývoj. Nové hudební druhy a formy v 17. století (opera, oratorium, kantáta; sonáta, koncert, suita a jiné druhy instrumentální hudby). Italská a francouzská opera. Recepce a šíření italské opery (seria a buffa) v 18. století. Hudební druhy a formy období klasicismu. Stěžejní osobnosti: C. Monteverdi, H. Schütz, J. S. Bach, G. F. Händel, Ch. W. Gluck, J. Haydn, W. A. Mozart ad. Hudební nazírání (teorie, estetika, kritika) a hudební život doby.

Základní literatura:

Vladimír Helfert: Hudební barok na českých zámcích,
Praha 1916

Týž: Hudba na zámku v Jaroměřicích,
Praha 1924-1925

Týž: Jiří Antonín Benda,
Praha 1929-1934

Manfred Bukofzer: Hudba období baroku,
Bratislava 1986

Milan Poštolka: Mladý Joseph Haydn,
Praha 1988

Kolektiv autorů: Divadlo v Kotcích,
Praha 1993

Dějiny hudby IV. (19. století)

Stěžejní hudební druhy: opera a hudební drama, oratorium, kantáta a jiné velké útvary vokálně instrumentální, symfonie, programní ouvertura a symfonická báseň, virtuózní klavírní hudba a lyrický klavírní kus, komorní hudba, písňová a sborová tvorba. Vynikající skladatelské osobnosti: L. v. Beethoven, F. Schubert, R. Schumann, F. Mendelssohn, F. Chopin, G. Meyerbeer, H. Berlioz, F. Liszt, R. Wagner, G. Verdi, J. Brahms, A. Bruckner, P. I. Čajkovskij, B. Smetana, A. Dvořák, Z. Fibich ad. Hudební nazírání: klasicismus a romantismus, absolutní a programní hudba, hudební drama a souborné umělecké dílo, problém "národní hudby". Dobová recepce hudby a hudební život.

Základní literatura:

Vladimír Helfert: Tvůrčí rozvoj Bedřicha Smetany, 2
Praha 1953

Otakar Šourek: Antonín Dvořák. Život a dílo I –IV,. 2
Praha 1954-1957

Alfred Einstein: Hudba v období romantizmu,
Bratislava 1989

T. Georgiades: Schubert. Musik und Lyrik,
Göttingen 1967

K. H. Wörner: Das Zeitalter der thematischen Prozesse, Regensburg 1969

C. Dahlhaus: Ludwig van Beethoven und seine Zeit,. 3
Laaber 1993

Dějiny hudby V. (20. století)

Proměny kompozičních stylů, technik a tónových systémů: atonalita a dvanáctitónová práce, modalita a seriální technika, užití mikrointervalů, elektronická a konkrétní hudba, aleatorika a minimal music atd. Hlavní centra dobového hudebního provozu, festivaly soudobé hudby, umělecká uskupení a skladatelské osobnosti: Paříž, Vídeň, Berlín; G. Mahler, R. Strauss, C. Debussy, L. Janáček, I. Stravinskij, B. Bartók, P. Hindemith, skladatelé 2. vídeňské školy a "Pařížské šestky", L. Janáček, B. Martinů, E. Varese, O. Messiaen, P. Boulez, K. H. Stockhausen ad. Vývoj v jednotlivých evropských zemích (Čechy, Polsko, Rusko atd.) Hudební publicistika a kritika, instituce a hudební život, posluchačská recepce Nové hudby.

Základní literatura:

Vladimír Helfert: Česká moderní hudba,
Olomouc 1936

Ivan Vojtěch (ed.): Skladatelé o hudební poetice 20. století, Praha 1960

Vladimír Lébl (ed.): Konfrontace 1-4,
Praha 1969-1970

Vladimír Lébl (ed.) Nové cesty hudby 1-2,
Praha 1964, 1970

Jiří Vysloužil: Hudobníci 20. storočia,
Bratislava 1981

Handbuch der Musik im 20. Jahrhundert in 13 Bänden, Laaber-Verlag, Laaber 2000-

Systematická část

Hudební paleografie

Tři semestrové kurzy zahrnují důležité notační systémy starší evropské hudby – neumy (chorální notaci), černou menzurální notaci, bílou menzurální notaci, tabulatury, případně další notace speciální (italská notace trecenta, notace ars subtilior apod.). Studenti povinně absolvují notaci neumovou a bílou notaci menzurální. Zápočet se opírá o písemnou transkripci z historické notace do notace moderní a o výklad základních rysů daného notačního systému.

Základní literatura:

F. Mužík: Úvod do kritiky hudebního zápisu,
Praha 1961

W. Apel: Die Notation der polyphonen Musik (900 – 1600),
Leipzig 1962

E. Cardine: Sémiologie Grégorienne,
Solesmes 1970

Notační systémy a analýza hudby 20. století

Dvousemestrální kurz, který navazuje na hudebně teoretický blok a završuje jej analyticky zaměřeným přehled vývojových trendů a notačních systémů hudby 20.století. Kurz je zakončen zkouškou, která shrnuje celý hudebně teoretický blok a prověřuje uchazečovu schopnost strukturální analýzy děl 18.-20.století.

Základní literatura:

Lébl V. (ed.): Nové cesty hudby, sv. 1-2
Praha 1964 a 1970

Kohoutek C.: Novodobé skladebné směry v hudbě,
Praha 1965

Dibelius U.: Moderne Musik I (1945-1965) - II (1965-1985), 2München - Mainz 1984, 1988 

Griffiths P.: Encyclopaedia of 20th-Century Music, London, Thames & Hudson 1986

Lester J.: Analytic Approaches to Twentieth-Century Music, New York-London 1989

Hudební estetika

Dvousemestrová přednáška mapuje základní otázky disciplíny v kontextu obecné estetiky a filozofie - včetně zdůvodnění periodizace a výkladu nejdůležitějších pojmů a návod ke studiu a interpretaci stěžejních hudebně estetických textů. Problémové okruhy a interpretované texty jsou vybírány střídavě z různých historických epoch (antika, středověk a renesance, baroko a klasicismus, 19. a 20. století).

Základní literatura:

Gilbertová G. E., Kuhn H.:Dějiny estetiky
Praha 1965

Jůzl M., Prokop D.: Úvod do estetiky,
Praha 1984

Volek J.: Kapitoly z dějin estetiky, 2
Praha 1985

Schäfke R.: Geschichte der
Musikästhetik in Umrissen, 2
Tutzing 1964

Dahlhaus C.: Musikästhetik
Köln 1967
(angl.: Esthetics of Music, 1982)

Dahlhaus C., Zimmermann M.:
Musik zur Sprache gebracht,
Kassel-München 1983

Eggebrecht H. H.: Hudba a krásno,
Praha 2001

Hudební akustika

Jednosemestrální kurz (realizovaný zpravidla formou mezisemestrálního soustředění) přináší jednak přehled nejdůležitějších poznatků z oblasti fyzikální akustiky: vznik a šíření zvuku, kvantitativní a kvalitativní analýza hudebních zvuků, problematika hudebního ladění a slyšení, a vedle toho aktuální informace z oblasti elektroakustiky, jež se týkají problematiky záznamu a reprodukce zvuku, nahrávací techniky a základů zvukové režie, možností elektronické hudby atd.

Základní literatura:

Špelda A.: Úvod do akustiky pro hudebníky,
Praha 1958

Špelda A.: Hudební akustika,
Praha 1978

Burghauser J. - Špelda A.:
Akustické základy orchestrace
Praha 1967

Filip M.: Kapitolky z akustiky,
Bratislava 1970

Carey T.: Illustrated Compendium
of Musical Technology
London 1992

Hudební psychologie

Jednosemestrální přednáška seznamuje s vybranými problémy disciplíny, jako jsou fyziologie a psychologie hudebního vnímání, psychologie hudebních schopností a hudebního nadání či základy muzikoterapie.

Základní literatura:

Těplov B. V.: Psychologie hudebních schopností,
Praha 1965

Burjanek J.: Hudební myšlení,
Brno-Praha 1970

Poledňák J.: Stručný slovník hudební psychologie,
Praha 1984

Sedlák F.: Základy hudební psychologie,
Praha 1990

de la Motte-Haber H.: Musikpsychologie,
Köln 1972

Dahlhaus C., de la Motte-Haber H.:
Systematische Musikwissenschaft,
Laaber 1982

Hudební sociologie

Jednosemestrální kurz podává základní obraz metod a technik empirického sociologického výzkumu a charakteristiku základních sociologických daností současného hudebního života v České republice (včetně vývoje a postavení populární hudby). Vedle toho se snaží osvětlit strukturu, tzn. institucionální a sociální základnu hudební kultury v jejím historickém vývoji a proměnách.

Základní literatura:

Mukařovský J.: Estetická funkce, norma a hodnota
jako sociální fakty, In: Studie z estetiky, Praha 1966
Benjamin W.: Dílo a jeho zdroj,
Praha 1979

Bek M.: Vybrané problémy hudební sociologie,
Olomouc 1993

Karbusický V.: Empirische Musiksoziologie,
Wiesbaden 1975

Haselauer E.: Handbuch der Musiksoziologie,
Wien 1980

Blaukopf K.: Musik im Wandel der Gesellschaft,
München 1982

Kaden Ch.: Musiksoziologie,
Berlin 1984

Povinně volitelná část

Teorie a dějiny kontrapunktu

Dvousemestrový kurz zařazený do povinně volitelné části učebního plánu zprostředkovává vhled do jednotlivých historických stádií vývoje vícehlasé hudební věty s důrazem na ovládnutí principů vokálního kontrapunktu 16. století a instrumentální polyfonie barokního typu.

Základní literatura:

Hůla Z.: Nauka o kontrapunktu I. - II.,
Praha 1958, 1965

Hůla Z.: Nauka o kontrapunktu,
Praha 1985

Jeppesen, K.:
Kontrapunkt. Lehrbuch der klassischen Vokalpolyphonie, 5
Leipzig 1971

Harmonická analýza

Dvousemestrové cvičení navazuje na kurz Nauka o harmonii realizovaný v rámci bakalářského studijního programu. Jeho cílem je rozvinout a prohloubit schopnost pohotové orientace v harmonických prostředcích evropské hudby 18. – 20. století, včetně osvojení a náležitého aplikování příslušné odborné terminologie.

Základní literatura:

Hůla Z.: Nauka o harmonii,
Praha 1956

Janeček K.: Harmonie rozborem,
Praha 1964

Kohoutek C.: Novodobé skladebné směry v hudbě,
Praha 1965

Janeček K.:
Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie
Praha 1973

de la Motte D.: Harmonielehre, 3
Leipzig 1981

Kritika hudebního zápisu a ediční techniky

Dvousemestrový kurz zařazený do povinně volitelné části učebního plánu oboru je realizován v souvislosti s dlouhodobými edičními projekty Ústavu hudební vědy UK FF a zabývá se teoreticky a prakticky zejména těmito tématy:

1) smysl a povaha kritického vydávání hudebních pramenů; vývoj a proměny ediční práce od 19. století po současnost; přehled a charakteristika stěžejních edičních počinů (= souborných vydání a monument)

2) povaha a typy hudebních pramenů; vyhledávání, popis a třídění hudebních pramenů, sloužících jako základ pro kritickou edici

3) kritéria a metody stanovení spolehlivého notového textu

4) různé typy kritických edic, vnější vzhled a náležitosti; ediční zásady a kritický aparát

Základní literatura:

Mužík F.: Úvod do kritiky hudebního zápisu,
Praha 1961

Vašák P. (ed.): Textologie.Teorie a ediční praxe,
Praha 1993

Jakubcová A. (ed.): Kritika hudebního textu,
Praha 2000

Feder G.: Musikphilologie,
Darmstadt 1987

Grier J.: The Critical Editing of Music. History,
Method, and Practice, Cambridge 1996

Appel B. R., Veit J. (ed.): Editionsrichtlinien Musik,
Kassel, Bärenreiter 2000

Dramaturgie opery

Dvousemestrový kurz zařazený do povinně volitelné části učebního plánu obeznamuje studující se základními druhovými kategoriemi operního divadla a metodickými přístupy k analýze hudebně jevištních útvarů. Těžiště výkladu se přitom soustřeďuje na operu a hudební drama 19. století. Praktická část kurzu spočívá v poslechu a analýze dostupných CD- a video-nahrávek příslušných operních děl.

Základní literatura:

Ottlová M., Pospíšil M.: Bedřich Smetana a jeho doba
Praha 1997

Döhring S.: Formgeschichte der Opernarie,
Marburg 1969

Dahlhaus C.:
Wagners Konzeption des musikalischen Dramas,
München-Kassel 1971

Dahlhaus C.: Musikalischer Realismus,
München 1982, 21984

Dahlhaus C.: Vom Musikdrama zur Literaturoper,
München 1983, 21989

Gerhartz C. L.: Oper. Aspekte der Gattung,
Laaber 1983

Henze-Döhring S., Döhring S.:
Oper und Musikdrama im 19. Jahrhundert,
Laaber 1997

Mauser S.: Musiktheater im 20. Jahrhundert,
Laaber 2002

Organologie

Dvousemestrový kurz podává základní informaci o historickém vývoji hudebních nástrojů a o hudebních nástrojích užívaných v současnosti (rozměry, ladění, způsob hry, výrazové možnosti), včetně základů instrumentace a orchestrace.

Základní literatura:

Buchner A.: Hudební nástroje od pravěku k dnešku,
Praha 1956

Burghauser J., Rychlík J.: Moderní instrumentace,
Praha 1968

Modr A.: Hudební nástroje, 4
Praha 1983

Zich J.: Orchestrace a sborová sazba,
Praha 1986

Sachs C.: Reallexikon der Musikinstrumente, 2
Hildesheim 1962
Sachs C.: Handbuch der Musikinstrumentenkunde, 3
Lepizig 1977

Studium odborných textů

Dvousemestrové cvičení zahrnuje četbu, kritickou reflexi a interpretaci základních (převážně cizojazyčných) textů a písemných pramenů k dějinám, teorii a estetice hudby různých slohových období.

Základní literatura:

Dahlhaus C. - Zimmermann M.:
Musik zur Sprache gebracht
Kassel-München 1983

Dahlhaus C. - Eggebrecht H. H.:
Was ist Musik?
Wilhelmshaven 1985

Kerman J.: Contemplating Music,
Cambridge University Press 1985

Konkrétní odborné texty, které jsou předmětem studia a kritické interpretace, jsou vypisovány vždy při zahájení kurzu.

Doplňková část

Collegium musicum

Doplňkové cvičení, realizované zpravidla v prvním roce studia, rozvíjí praktické pěvecké a instrumentální dovednosti studujících a jejich schopnost komorního či ansámblového provozování hudby, a to přednostně v repertoáru, který je předmětem výkladu v Přehledu dějin hudby a/nebo výsledkem práce v rámci cvičení z Hudební paleografie a Spartace notových pramenů.

Přehrávky a videoprojekce

Představují doplněk k výuce předmětů historické části a dramaturgie opery tím, že dávají studujícím možnost vyslechnout a/nebo shlédnout v ucelené podobě zejména rozsáhlá hudebně scénická díla, která není možno takto prezentovat v rámci příslušných přednášek.

Základy informatiky a počítačové notace

Doplňkové cvičení, které seznamuje studující hudební vědy s aktuálními novinkami v oblasti informačních technologií. Realizuje se zpravidla formou mezisemestrálního intenzivního kurzu či soustředění. Cílem je zejména zprostředkování a usnadnění přístupu k muzikologickým databázím, on-line katalogům, e-mailovým diskusním skupinám a jiným zdrojům odborných informací dostupným na internetu, jakož i ovládnutí práce s nejužívanějšími notopisnými počítačovými programy (= Finale 2000 a Finale 2002, popřípadě jiné).

Základní literatura:

Pogue D.: Finale. Učebnice počítačové notace I.
Praha, Koniasch Latin Press 1997 

Pogue D.: Finale. The Art of Music Notation, Vol. I.

Installation & Tutorials, Vol. II. Finale Encyclopedia, Vol. III.

Finale Reference, Coda MusicTechnology 1994 

Semináře

Proseminář

Základním úkolem je osvojení elementárních zásad a postupů vědecké práce v oboru prostřednictvím kritického studia  odborné muzikologické literatury (slovníkové, časopisecké a knižní). Student/ka je povinen/na vypracovat jednak dílčí referáty o zvolených odborných pracích a jednak písemnou práci, která shrnuje a hodnotí stav bádání k určitému muzikologickému problému.

Seminář hudebně historický I, II, III

Tyto semináře se liší hlavně zaměřením, které si však studenti volí. Cílem je postupné získání schopnosti samostatného tvořivého zpracování zvoleného muzikologického problému na základě studia odborné literatury a pramenů. Student/ka je povinen/na vypracovat a odevzdat písemnou práci, která má přinést pokud možno nové poznatky a pohledy na zvolené téma.

Speciální seminář

Dva semestry speciálního semináře jsou věnovány speciálním problémům kteréhokoli předmětu studijního plánu, zejména některým předmětům systematické části, jako jsou hudební estetika, hudební etnologie, sociologie hudební kultury a jiné.

Diplomový seminář

V semináři a v individuálních konzultacích s vedoucí/m práce zpracovávají studující postupně téma své magisterské diplomové práce.

Praktická cvičení

Sluchová analýza

Praktické cvičení realizované v prvním roce studia. Cílem výuky je vypěstovat a prohloubit schopnost analyzovat a zapsat slyšené hudební tvary - rozmanité melodické, rytmické a harmonické struktury, a dále schopnost orientovat se ve složitějším reprodukovaném i živém hudebním zvuku.

Základní literatura:

Doležil M.: Intonace a rytmus,
Praha 1962

Hra na klavír

Praktické cvičení realizované v prvním cyklu studia formou individuálních konzultací. Cílem výuky je vypěstovat schopnost hudebně uspokojivé reprodukce skladeb různých slohových období (= 18. - 20. století). Výběr nastudovaných skladeb je prováděn na základě domluvy vyučujícího a studenta/studentky s přihlédnutím k předchozímu klavírnímu školení a dosažené technické úrovni. Pěstuje se rovněž schopnost hry z listu, opět úměrně k nástrojově technickým možnostem jednotlivých studujících.

Základní literatura:

Czerny C.: Etudy pro klavír
op. 125, 299, 849 a 861 (výběr)

Cramer J. B.: Etudy pro klavír (výběr)

Bach J. S.: Malá preludia a fughetty

Týž, Dvouhlasé invence a Tříhlasé sinfonie

Týž, Dobře temperovaný klavír I -II (výběr)

Mozart W. A.: Sonáty pro klavír (výběr)

Beethoven L. v.: Sonáty pro klavír (výběr)

Hra partitur

Praktické cvičení realizované formou individuálních konzultací v návaznosti na ukončený kurz hry na klavír. Cílem je teoretické a praktické ovládnutí starých klíčů, obeznámení s transponujícími nástroji v orchestru a schopnost číst a reprodukovat na klavíru komorní a orchestrální instrumentální sazbu. Výběr skladeb je prováděn na základě domluvy vyučujícího a studenta/studentky s přihlédnutím k dosažené úrovni ve hře na klavír.

Základní literatura:
Burghauser J., Eben P.:
Čtení a hra partitur, 2
Praha 1990

Spartace notových pramenů

Praktické cvičení navazuje těsně na kurzy Práce s hudebními prameny a Kritika hudebního zápisu a ediční techniky a rozvíjí specifické dovednosti spojené se studiem, interpretací a kritickým vydáváním notových pramenů hudby různých slohových období.

Opera a hudební drama

Dvousemestrový kurz navazuje na kurz operní dramaturgie realizovaný na bakalářském stupni studia. Jeho cílem je prohloubení znalostí základních druhových kategorií estetických problémů operního divadla a specifických metod analýzy hudebně jevištních útvarů. Těžiště výkladu se soustřeďuje na tvorbu konce 19. a 20. století. Praktická část kurzu spočívá v poslechu a analýze dostupných CD- a video-nahrávek příslušných operních děl.

Základní literatura:

Döhring S.: Formgeschichte der Opernarie,
Marburg 1969

Dahlhaus C.: Wagners Konzeption
des musikalischen Dramas,
München-Kassel 1971

Dahlhaus C.: Musikalischer Realismus,
München 1982, 21984

Dahlhaus C.: Vom Musikdrama zur Literaturoper,
München 1983, 21989

Gerhartz C. L.: Oper. Aspekte der Gattung,
Laaber 1983

Henze-Döhring S., Döhring S.:
Oper und Musikdrama im 19. Jahrhundert
(= Handbuch der musikalischen Gattungen Bd. 13),
Laaber 1997

Mauser S.: Musiktheater im 20.
Jahrhundert, Laaber 2002

Metodologické problémy hudební vědy

Kurz zařazený rovněž do doplňkové části učebního plánu magisterského studia (a předpokládající zároveň již i účast studujících doktorského studijního programu) pojednává na vyšší úrovni a diskusní formou některé otázky, probírané poprvé již v  úvodu do studia hudební vědy a navazující na aktuální stav a směřování metodologické diskuse v rámci oboru. Konkrétní odborné texty, které jsou předmětem kritické diskuse, jsou vypisovány vždy při zahájení kurzu.

Základní literatura:

Adler G.: Methode der Musikgeschichte,
Leipzig 1919

Dahlhaus C.: Analyse und Werturteil,
Wilhelmshaven 1971

Dahlhaus C.: Grundlagen der Musikgeschichte,
Köln 1977

Kerman J.: Contemplating Music,
Cambridge University Press 1985