Kurz poskytuje úvod do oboru, který se přibližně od poloviny 20. století zformoval převážně v anglosaském světě pod názvem etnomuzikologie.

Ve vyprávění své historie se etnomuzikologie jako ke svému předchůdci obvykle odkazuje k německojazyčné srovnávací hudební vědě před druhou světovou válkou a volněji k ještě starší evropské hudební folkloristice a cestopisné a etnografické literatuře éry evropského kolonialismu. Jako taková je tedy svým založením etnocentrická, ale z této pasti se snaží unikat otevřeností k hudebním konceptům a perspektivám jiných kulturních tradic, které se zároveň snaží chápat jako živé a stále se proměňující systémy. Metodologicky etnomuzikologie vždy čerpala jednak z historicky orientované muzikologie (v jejímž rámci byla obvykle klasifikována jako „systematická“ disciplína v metodologickém protikladu k disciplínám „historickým“) a jednak kulturní (méně sociální) antropologie, podle potřeby aktuálně studovaného problému pak z dalších oborů. Předmět etnomuzikologie se postupně rozšířil od studia výhradně ne-evropské hudby a evropské lidové hudby směrem k populární hudbě a také evropské klasické hudbě. Ve vztahu ke svým sesterským disciplínám se obor postupně stále méně definoval předmětem a stále více se naopak vymezoval svým jedinečným přístupem k problémům. Přesto koloniálně znějící odkaz na etnicitu (mentálně umísťovanou tradičně mimo geografickou oblast Západu) v názvu disciplíny z různých důvodů přetrval; debaty o změně názvu, například směrem k něčemu jako „hudební antropologie“, „kulturní muzikologie“ či dokonce jen prostě „muzikologie“, sice prohloubily kvalitu diskuse mezi muzikology a etnomuzikology a mezi etnomuzikology navzájem, ale k všeobecně přijímané změně zatím nevedly. Jak je zřejmé, už samotný název zůstává příležitostí k neustále sebereflexi (Co to vlastně děláme? Proč to děláme? Proč to děláme právě tak, jak to děláme? apod.) a sebereflexe oboru jako specifického způsobu uvažování o hudbě proto také bude hlavní linií spojující různorodá probíraná témata.